Historie

Hans Georg Dix zakládá v Obřím dole horské hospodářství a hostinec. Dům vzniká v době, kdy údolí pod Sněžkou není rekreační krajinou, ale místem práce, cest, hranice a každodenního života v horách.

Bouda zůstává po generace spojena s rodem Dixů. V historické paměti místa se objevují jména Augustin Dix, Theresia Dixová, Johann Dix, Anton Dix, Vinzenz Dix a Marie Dixová. Z původního hospodářského domu se postupně stává hostinec a známé zastavení v Obřím dole. S rodem Dixů je spojena také místní historka o Augustinu Dixovi, kterému se po útěku před financy začalo říkat Obří Dix. Patří k těm vyprávěním, která nejsou úřední historií, ale dobře vystihují starý svět Obřího dolu: hranici, pašerácké cesty, tvrdý terén a lidi, kteří se v horách uměli pohybovat lépe než ti, kdo je přišli kontrolovat.

Starší dějiny Obřího dolu jsou spojeny s těžbou rud, horským hospodářstvím a pohybem lidí mezi českou a slezskou stranou hor. Bouda vyrůstá v krajině, která byla dlouho spíš pracovním než turistickým prostorem.

Vybudování cesty směrem k Obří boudě a na Sněžku posiluje význam Boudy jako přirozeného zastavení na jedné z hlavních horských tras. Obří důl se postupně stává významnou turistickou cestou a Bouda se stále pevněji zapisuje do mapy východních Krkonoš.

Bouda je v německém prostředí známá jako Riesengrundbaude. Objevuje se v dobových záznamech, průvodcích a na historických vyobrazeních. V této době už funguje jako hostinec a horské zastavení pro poutníky, turisty i první sportovní návštěvníky hor.

Majitel Ernst Frieß žádá o rozšíření domu. Projekt připravuje Ing. Franz Fimml ze Svobody. Původní plán počítá s novými pokoji, verandou a modernějším zázemím. Nakonec je provedena jen skromnější úprava verandy, která se stává součástí meziválečné podoby domu.

Na střechu Boudy přibývá zvonička, která se později stává jedním z nejcharakterističtějších znaků celé stavby. Drobný prvek postupně získává význam orientačního a paměťového znamení domu.

Obří důl je součástí staré lyžařské krajiny Krkonoš. S místem jsou spojeny svahy Májového závodu v Obřím Dole, Adolf Berger přezdívaný Skikönig a skokanský můstek Gustl-Berauer-Schanze. Dnes je svah zarostlý a z někdejšího dopadiště je patrná už jen sotva čitelná stopa.

Bouda je spojena s rodinou Köhlerových. Nadále funguje jako horský hostinec v krajině výstupů, turistiky a zimního sportu. Tato kapitola uzavírá předválečný svět východních Krkonoš.

Po druhé světové válce se mění vlastnické a společenské poměry v celých východních Krkonoších. Bouda přechází do národní správy a vstupuje do období státního provozu.

Bouda je v různých etapách spojena s institucemi jako Československé hotely, Komunální podnik Pec, obec Pec pod Sněžkou a národní podnik Stavoděl Praha. Dům dál slouží hostům a přizpůsobuje se provozním potřebám doby.

Od roku 1977 působí na Boudě rodina Hájkových jako správci. Jejich dlouhá vazba k domu se stává důležitou součástí novodobé kontinuity místa. Bouda zůstává živým horským domem i v době, kdy je součástí státního a podnikového systému.

V roce 1992 si rodina Hájkových Boudu odkoupila od národního podniku Stavoděl Praha a navázala tak na své předchozí správcovské působení už jako soukromí vlastníci. Tato etapa trvala až do roku 2009 a patří k důležitým novodobým kapitolám Boudy.

Po rodině Hájkových je na chvíli Bouda v letech 2009 až 2015 spojena s rodinou Kudkáčkových . Dům zůstává součástí provozu v Obřím dole a vstupuje do další novodobé vrstvy své historie.

Od roku 2015 je Bouda spojena s partou přátel sdružených kolem společnosti Kostanos Invest s.r.o. Tato současná etapa se soustředí na stabilizaci domu a zachování genia loci originální horské boudy. Na louce za Boudou vzniká Obří židle a do okolní krajiny se vrací spásání luk.
Bouda v Obřím dole zůstává živým domem pod Sněžkou. Konají se zde svatby, koncerty, soukromé akce, pobyty, setkání i filmová natáčení. Starý horský dům dál slouží lidem, kteří do Obřího dolu přicházejí za krajinou, tichem, horami a silou místa. Stojí na staré výstupové trase na Sněžku a po generace patří k paměti Obřího dolu. Spojuje historii, krajinu a lidské příběhy — a dodnes zůstává přirozeným zastavením na cestě horami.